Akce
Nevšední, výjimečný, dramatický, fantastický zážitek.

6.8. 2007 0:15

 To o čem budu teď psát nesouvisí se spinningem ani se závody, přesto si myslím, že se s Vámi o tento zážitek musím podělit. Závody jsme tento víkend žádné neabsolvovali, tak mám možnost napsat úplně o něčem jiném.

O čem to bude?
V sobotu jsem zcela bez příprav a neplánovaně absolvovala seskok padákem ze 4000m v tandemu s našim lektorem, tandempilotem Vaškem.
Jak to všechno vzniklo?
Už pár měsíců mi  neustále něco říká ZKUS  TO!
V sobotu kolem poledne mi přišla sms z letiště v Mostu, že jsou absolutně ideální podmínky na seskok. Byla jsem zrovna v Praze, tzn. téměř v polovině cesty do Mostu, v tu dobu jsem  všechno povyřizovala a akorát začínala řešit, jak naložíme  se sobotním  odpolednem. Měla jsem v autě maminku a dětičky. Z minuty na minutu říkám JDU SKOČIT, jedeme do Mostu. Tyhle neplánované akce bývají nejlepší.  Nikdo neprotestoval, tak jsme vyrazili.Vzhledem k tomu, že až do 13.10. bych měla víkend co víkend závodit, vypadalo to na první a zároveň asi poslední  možnost skočit si v ideálních podmínkách a ukojit svou zvědavost.
Zaškolení / krátké, prý bych si stejně na  nic dalšího nahoře nevzpomněla/ a nástup do letadla, to byla pohodička. Stejně jako první 3,5km, které jsme nastoupali. Nepřipouštěla jsem si žádné obavy a už vůbec ne nějaké problémy, či závady.
Úsměv na tváři mi začal tvrdnou ve chvíli, kdy si kameramani začali nasazovat přilby, brýle, rukavice  a otevřely se dveře. Teplotu -5st jsem ani nevnímala, jen ten vítr. Hlava byla pořád celkem dobrá, ale žaludek začal protestovat. Adrenalin vystoupal na nejvyšší možnou mez. Ve chvíli, kdy bliklo zelené světýlko a dostali jsme pokyn ke skoku, všechno ze mě spadlo a já myslela jen na to, že musím zaklonit hlavu, prohnout tělo a zakopnout dozadu nohy.
Prý, když jsem ten sportovec, tak dáme salto. Z  fotek vidím, že salto bylo, ale vůbec si to nepamatuji. V tu chvíli jsem absolutně ztratila kontrolu nad svým tělem, ale důležité bylo, že ji neztratil Vašek. Asi po 5s jsem otevřela oči a viděla, jak okolo mě krouží 3 kameramani a natahují ke mně ruce. Došlo mi, že se jich mám chytit a kupodivu to šlo. Ve 250km rychlosti, NĚCO FANTASTICKÉHO! Všichni 4 jsme se drželi a vytvořili tak kolečko.
Volný pád trval zhruba 50s, padali jsme průměrnou rychlostí 206km/h, z výšky 4000m do 1500m.
A teď to přišlo. V 1500m otevíráme padák a místo úlevy přichází překvapení, protože jsme se začali pořádně točit . Do toho Vašek klidným hlasem oznamuje „MÁME  ZÁVADU“. Říkám si v klidu  KECÁ. Ale proč se tak moc točíme, o tom mi před startem nic neříkal??? Ve chvíli kdy jsem dostala pokyn „ pevně se drž, zahazujeme“ jsem si uvědomila, že asi nekecá, naštěstí mi nedošlo, že zahazujeme NÁŠ PADÁK.  Díky mé optimistické povaze a totální důvěře ve Vaškovy schopnosti mě ani na chvíli nenapadlo, že nám hrozí nějaké nebezpečí. Poté co jsme „něco“ zahodili následoval kraťoučký další, tentokrát neplánovaný volný pád a naštěstí otevření záložního padáku. Sice tam nějaké točení bylo taky, ale už jsme to měli natrénované. Na zem zbývalo  cca  800m a konečně nastala chvilka, kdy mi bylo v krátkosti řečeno co se stalo. Stejně mi to tak nějak nedocházelo. Blížilo se přistání a s ním upozornění, že nás čeká trošku tvrdší dopad. „Stanou se i horší věci“, říkám. Ale opak byl pravdou. I se záložním padákem jsme přistáli jako do peřinky.
Ve chvíli kdy se k nám začali sbíhat lidé a vyptávali se co stalo, jsem si začala uvědomovat, že jsme měli asi vážně nějaký velký problém. Ale nějak jsem to neřěšila. Na rozdíl od mé maminky. Ta na tom byla úplně nejhůř. Bohužel se Vaška před skokem zeptala, jak vypadá náš padák a tudíž viděla ten okamžik, kdy se náš padák od nás oddělil. Že máme ještě záložní, ji v tu chvíli vůbec nenapadlo. Zatímco já jsem měla za sebou fantastický zážitek, maminka prožila nejkrušnější okamžiky svého života. Trošku to spravil panáček becherovky, ale fakt jen trošku. Vašek krizovou situaci vyřešil bravurně, s klidem a přehledem. Když mi líčil, jak to všechno probíhalo, co se stalo, co musel řešit, dělat atd. začínala se klepat kolena i mně. Ale to jsme už naštěstí v klidu seděli u stolu na pevné zemi.
I přes tuto zkušenost musím říct, že je to skvělý zážitek. Každému, kdo má rád pořádně zvednutý adrenalin v těle, seskok doporučuju. Určitě si tandem  za rok zopakuju, ať vím, jak to má doopravdy vypadat.

 

PS: A co se nám vlastně stalo?  Zamotané šňůry!

 





Zpět