Akce
Skvělé výsledky z Ještědu !

16.9. 2007 10:58
Honza Matějka poprvé vítězem kategorie M30-40!
Tentokrát čekal závodníky našeho teamu opravdu náročný test. Start závodu v 11.00 z libereckého letiště, výjezd na Výtěž, sjezd do Kryštofova údolí, zpátky výjezd na Výtěž a poté až na horní parkoviště pod Ještědem. Po sjezdovce dolů, zpátky na letiště. Minimum rovin, samý kopec nebo sjezd. Trať byla velice dobře sjízdná, většina trati
vedla po zpevněných lesních cestách, občas jsme projeli terénní vložkou s bahnem a loužemi, kameny a kořeny se tentokrát objevily zcela vyjímečně.
A jak to dopadlo v cíli?
Absolutně nejrychlejší mezi zhruba sedmisty startujícími byl Tomáš Vokrouhlík před našim Vendou Ježkem.
Na vynikajícínm 12.místě v absolutním pořadí skončil Honza Matějka, který poprvé zvítězil ve své kategorii, když za sebou nechal i vynikající profesionální závodníky.
Výsledky našich  závodníků:
Patrik Pánek 23./ 74.celkově/, Ládík Šulc 31./ 119.celkově/, Já 3./ 187.celkově/, Jiras - tentokrát můj osobní strážce:-),díky,díky,díky  51./ 188.celkově/, Honza Boubín 26./309. celkově/, Míra Kotrouš 62./ 316.celkově/ Víťa Görög 123./ 429.celkově/.
Závod mým pohledem:

Tentokrát čekal závodníky našeho teamu opravdu náročný test. Start závodu v 11.00 z libereckého letiště, výjezd na Výtěž, sjezd do Kryštofova údolí, zpátky výjezd na Výtěž a poté až na horní parkoviště pod Ještědem. Po sjezdovce dolů, zpátky na letiště. Minimum rovin, samý kopec nebo sjezd. Trať byla velice dobře sjízdná, většina trati
vedla po zpevněných lesních cestách, občas jsme projeli terénní vložkou s bahnem a loužemi, kameny a kořeny se tentokrát objevily zcela vyjímečně.
A jak to dopadlo v cíli?
Absolutně nejrychlejší mezi zhruba sedmisty startujícími byl Tomáš Vokrouhlík před našim Vendou Ježkem.
Na vynikajícínm 12.místě v absolutním pořadí skončil Honza Matějka, který poprvé zvítězil ve své kategorii, když za sebou nechal i vynikající profesionální závodníky.
Výsledky našich  závodníků:
Patrik Pánek 23./ 74.celkově/, Ládík Šulc 31./ 119.celkově/, Já 3./ 187.celkově/, Jiras - tentokrát můj osobní strážce:-),díky,díky,díky  51./ 188.celkově/, Honza Boubín 26./309. celkově/, Míra Kotrouš 62./ 316.celkově/ Víťa Görög 123./ 429.celkově/.
Závod mým pohledem:
Po 3 týdnech jsem se konečně odhodlala vyzkoušet, zda jsou má záda dostatečně vyléčena a zda jsem schopna bez jakéhokoliv tréninku takto těžký závod absolvovat. Po pátečním krásném, slunečném odpoledni jsem se na závod dokonce i těšila. Vystřízlivěla jsem však hned po příjezdu na liberecké letiště. Bylo půl 9, mraky lezly po zemi, foukal šílený vítr, poprchávalo a teplota se pohybovala kolem 10st. Co bychom chtěli, jsme přeci v Liberci. Vzpomněla jsem si na slova mé dobré kamarádky, liberecké rodačky, něco o tom, že Liberec je jako nočník. Počasí, že by psa nevyhnal a my se dobrovolně rozhodli závodit. Asi hodinu jsem řešila, jestli vůbec vylezu z auta. Ale závodní srdce zvítězilo a poté co jsem na sebe navlíkla všechno co jsem s sebou měla, jsem se vydala trošku rozjet. Zima byla hrozná, mrzly mi nejenom prsty na nohách a rukách, ale celé tělo. Naštěstí kolem 10.30 začalo vykukovat sluníčko, počasí se začínalo stávat snesitelným  a chuť poprat se s tratí i soupeři narůstala. V tuto chvíli začal boj o výhodná startovní místa. Tentokrát se nám povedlo vyloktovat super fleky cca ve čtvrté lajně. Takže úspěšnému startu nic nebránilo. V 11 jsme do toho šlápli. Start byl z mého pohledu pohodový, protože po výjezdu z letiště následoval hned téměř 6 km dlouhý kopec a tudíž dostatek místa k předjíždění. Myslím, že se tentokrát žádný špunt ani hromadný pád neobjevil. Hned po startu měl drobnou kolizi Ládík Jirásko, ale stejně to znamenalo stop veškerým nadějím na přední umístění. Asi po 5km mě Ládík dojel s tím ,že pojede se mnou, ale nesmím zabalit. Abych řekla pravdu, v tu chvíli jsem o tom přemýšlela. Záda zase bolela, ale už to nebylo tak šílené jako ve Varech a podruhé po sobě zabalit, to se mi nestalo za celou dobu mého dřívějšího závodění. Takže říkám, že i kdybych měla umřít, nezabalím. Musím uznat, že s Ládíkem to byla parádní jízda. Do kopce na mě trpělivě čekal, po rovině a v mírném kopci mě v háku dotáhl do skupiny, z kopce jsme skupině odjeli a tak to šlo stále dokola. Do kopce nás skupina zase předjela .....z kopce my ji.
Místy se mi zdálo, že záda fungují jak mají, nohy taky jedou, ale místy to vypadalo, že to nezvládnu. Byl to závod plný rozporuplných pocitů. Nebýt závěrečných křečí, tak bych závod hodnotila jako slušný. Vzhledem k tomu, že záda stále nejsou 100% fit a  letní forma je minulostí, tak výsledek asi přesně odpovídá mé současné výkonosti. Nemůžu se vymlouvat na žádný defekt ani technický problém na trati.
A trať? Mooc pěkná. Tentokrát jsem se i párkrát kochala, Ládík mi pravidelně hlásil pěkné scenérie. Povrch byl většinu trati tvrdý, zpevněný. Hodně často jsme jeli po ujetých písčitých cestách, téměř celá trať vedla lesem. Stoupání na Ještěd bylo dramatické, ale horší byl snad  sjezd kolmo dolů po sjezdovce. To si člověk moc neodpočinul. Hodinu jsme se škrábali nahoru a pak výšku ztratili během pár minut. Celkově v našem teamu panovala spokojenost a klasicky dobrá nálada.
Příští sobotu máme v závodním kalendáři volno. Využijeme ho k oslavě kulatých narozenin našeho nejlepšího závodníka Vendy Ježka. 29.9. vyrazíme na Moravu, do míst, kde jsem s cyklistikou jako dítě začínala - do Oder na další závod seriálu Kolo pro život.





Zpět